Poděkování
Dopis od maminky, která jednoho dne zůstala sama s malým chlapečkem a mladšími dvojčátky sama a zcela bez prostředků:
Dobrý den, jmenuji se Mária a mám 3 děti. V tuhle dobu jsme spokojeni a šťastní z takových jednoduchých a pro někoho obyčejných věcí jako je to, že máme kde bydlet, máme co jíst a v podstatě dokážu zabezpečit dětem to nejzákladnější a nejdůležitější co k životu potřebují.
Ale nebylo to tak pořád, byli časy, kdy jsem si myslela, že sama nic nezvládnu a nedokážu.
Jak jsem se vlastne dostala do těch všech potíží....to snad ani sama nevím. Asi když je člověk mladý a myslí si že i zamilovaný, tak ani netuší, jak rychle je polknut do bubliny "falešné lásky". Horská dráha by mi jen záviděla tu jízdu "nahoru-dolů". Sice narcis je hezká květinka, ale věřte nebo ne život s ní je hodně daleko od krásy, hlavně když ta kytka raději alkohol než vodu.
Vydržela jsem to 13 let (teď vůbec nechápu, jak jsem to dokázala a zvládla), a pak nastal zlom - prostě jsem věděla, že by zničil i děti a to jsem nemohla a hlavně nechtěla žádném případě dopustit. Stačilo, že moje duše a tělo už bylo skoro úplně zadupané.
"Děti nedovolím, oni za nic nemůžou." jsem si pořád dokola opakovala. Byla to věta, která mě držela v spojení s normálním světem z té "bubliny", z které se vymanit bylo hodně těžké, trvalo to přes 3 hodně těžké roky počas, kterých se řešila spousta věcí:
-svěření detí do mojí péče (spousta jeho intrik a obvinění které pravdou samozřejmě nebyli ale spíše to byla pomsta, že jsem si dovolila odejít od tak skvělého úžasného člověka - o tom bych mohla vyprávět dlouheeee hodiny. Dozvídala jsem se spoustu nehezkých věcí o sobě, o kterých jsem ani sama nevěděla :)))
-dar pro děti od jeho matky, který nakonec, jak jsem se po opuštění jejího "úžasného syna", dozvěděla, že pravdou není a je to úplně jinak. A tak na dlouhé léta uložené peníze, nimi zablokované soudem, chtěli ihned. Tudíž když si je sami zablokovali - věc nemožná. Hrozili vysokou exekucí, ale to je také na dlouhé vyprávění.
Píšu to vše jen v lehkém náhledu toho, co vše nehezké a nelehké jsem zažila, sama netuším, kde se ve mě vzala ta neskutečná síla to vše zvládnout, a lidi kteří mají srdce na správném místě a neskutečně moc mi pomáhali, velice dobře ví, o čem přesně píšu. Jsou to takový andělé s velkým A, protože když člověk ve tmě života, která ho úplně zalehla a pohltila, neví kudy kam a rád by z té tmy ven, ale kterým směrem najde to správné světlo života a lásky? ...to vůbec nevidí. Pak se objeví Andělé našeho života a pomůžou z té naší dlouhé noci najít cestu ven.
A jedno vím určitě, že bez těchto lidí, který mi dokázali ukázat, že život je krásný a plný lásky bych určitě tady nebyla a nebyla bych spolu s dětmi, které jsou tím nejkrásnějším dárkem na světě.
I kdybych jim děkovala od rána do večera, nestačilo by to, protože tolik co mi pomohli, se nedá ani popsat.
Děkuji každé ráno za to sluníčko nad hlavou a večer za ten měsíc a hvězdičky, které jsem předtím vůbec nevnímala a neviděla.
Děkuji životu, že mi umožnil spoznat tak úžasné lidi, kteří mají tolik lásky v sobě, že ji můžou nejen lidem v nouzi rozdávat.
Najít v lidech na dně to dobré je ten nejkrásnější dar.
DĚKUJI za vše.
Zpět na příběhy