Přinášet Naději
Dopis od maminky, která je máma 5 dětí a vede B-Point
Chci vám jen napsat pár slov o tom, jak mě svatá Bakhita vyvádí z mých otroctví - předsudků, pýchy a z pocitu vyjímečnosti. Rok před začátkem s Bakhitou jsme prožívali stav bez perspektivy. Stav, který jsem dříve u druhých hodnotila: "můžou si za to sami" Narodilo se nám čtvrté dítě, bydleli jsme ve vlhkém bytě s krutým panem majitelem, spolubydlící v bytovce byli buď feťáci, nebo "socky", (jak to často krutě odsuzuji) a co teď. Pane Bože, kde jsi? Nejsme líní, děláme co umíme a ono to nějak drhne. Tento stav jsme prožívali přesně rok. Jak krátkou dobu.., tehdy se zdála nekonečná. Zkušenost se stavem "bez perspektivy" je pro mně velmi cenná při spolupráci se sv.Bakhitou. Slovo "socka" se v mém slovn& iacute;ku už tak často nevyskytuje, ale daleko častěji se potkávám s lidmi, které okolnosti života (nebo osobní selhání) postaví do situace, že nevidí naději. Lidi ve slepé uličce, kteří se bojí každého kontaktu s druhými lidmi, kteří chytrácky (jako dříve i já) pokyvují a všemi gesty říkají "můžeš si za to sám". Je úplně nádherné pomocí sv.Bakhity tento otrocký řetěz přetrhávat. Obyčejně zazvonit na zvonek: " dobrý den, svatá Bakhita vám posílá nějaké oblečení pro malou a kdybyste něco potřebovali, tak se mi ozvěte, zkusíme společně najít nějaké řešení." Přála bych vám vidět tu proměnu v očích u člověka, který ; děsně nerad chodí otevírat dveře, protože poslední roky tam stojí buď policista, kriminálka, exekutor, v lepším případě jen pošťák s upomínkou o zaplacení elektriky vody...a teď svatá Bakhita. Co to jako je? Je to jen jeden z malých příběhů, kdy svatý přetrhává pouta otročení pravidlům tohoto světa.
Svatý Juda Tadeáš, sv.Bakhita i sv.Mikuláš do života naší rodiny zasáhli jako poslové Naděje, která není z tohoto světa. Je naší povinností a velkou ctí tuto Naději předávat dál. Magdaléna
Zpět na příběhy